Ústí nad Labem

je druhé největší město severních Čech. Vždy to bylo město průmyslu (Schicht, Spolek pro chemickou výrobu, sklárna atd.) Před rokem 1945 většinu obyvatel Ústí n.L. tvořili Němci. Po jejich vyhnání se do města přistěhovaly rodiny z celé bývalé ČSR. Ve městě komunisté rozvíjeli těžký průmysl a to na kráse městu nepřidalo. Vrcholem bylo v sedmdesátých letech min.století zboření středu města, který už v r. 1945 utrpěl nepřesným americkým náletem. Bomby zasáhly okolí gotického kostela (zábavní a restaurační podniky, hotely), místo důležité železniční trati, kterou Němci používali jako ústupovou cestu do Říše. Pak v padesátých letech komunisté začali s šíleným bouráním. Hrnčířská ulice, Mírové náměstí přišly na řadu jako první.  Vize krajského tajemníka Hajna byla zbořit vše mimo dvou kostelů. Na štěstí to nestihl, ale zbořením hlavní a vlastně jedné ulice poznamenal město na věky. Nechal místo v té době renovovaných domů postavit komunistickou hrůzu z podřadných stavebních materiálů, která v současnosti je hanbou města. Další komunistická kapitola, bylo zrušení velmi dobře rozvinuté tramvajové sítě, v severních Čechách ojedinělé. Je to dílo dělnického ředitele dopravních podniků, jakéhosi soudruha Špičky. Když jsem jako student dělal brigádu, průvodčího tramvaje, byl tento komunistický škůdce na měsíc mým „kolegou“. (5 tříd? 7 tříd? víc ne) Pak se asi začal učit (VUML) a dotáhl to až na ředitele. A tak  Ústí nad Labem je takové, jaké je.